1936 - 2021 aneb od Kadetta po Astru
Napsal: 21 led 2015, 07:54
Převzato s Astra G fóra a jak budu mít část dolpním info 
, snad brzy.
Krátce poté, co se německá automobilka Adam Opel AG z Rüsselsheimu stala v roce 1929 součástí amerického koncernu General Motors, začal intenzivní vývoj nových modelů s celokovovou samonosnou karoserií. Prvním byl model Opel Olympia (1935) a brzy po něm, v listopadu 1936, malý rodinný automobil Opel Kadett. Jeho výrobu ale po čtyřech letech přerušila druhá světová válka.
Opel Kadett 1936-1940
Opel Kadett první generace byl malý kompaktní vůz s 3,8 m dlouhou celokovovou karosérií. Jeho výška byla větší než šířka a vnitřní prostor jen stěží stačil pro čtyři dospělé osoby. Tvarově byl podobný Olympii, včetně světlometů zabudovaných po stranách kapoty. Vpředu umístěný řadový čtyřválec s objemem 1074 cm3 poháněl zadní kola. S výkonem 17 kW (23 k) dokázal malého Kadetta rozběhnout skoro na stovku. Kromě tudora LZ se vyráběla i tzv. cabriolimuzína CL se stahovací plátěnou střechou a pevnými boky a na export i čtyřdveřový model LV. Základní model stál 2100 říšských marek. Kadett se zpočátku vyráběl v Rüsselsheimu, později byla výroba přesunuta do Brandenburgu a tam se v modernizované dvoudveřové a čtyřdveřové verzi vyráběl až do roku 1940, kdy musel ustoupit válečné produkci. Během necelých čtyř let se vyrobilo přes 107 000 Kadettů první generace.
Po válce se Opel jen těžko vzpamatovával z utrpěných škod. Většina výrobních zařízení byla zničena a na obnovu chyběly prostředky i materiál. Továrnu v Rüsselsheimu se podařilo částečně obnovit a v prosinci 1947 z něj vyjela první Olympia. Závod v Brandenburgu, kde se vyráběly Kadetty, ležel v sovětské okupační zóně a Sověti odvezli kompletní zařízení, včetně karosářských lisů, až někam za Ural. V rámci reparací dostali Rusové také všechny plány a nástroje a už za rok po skončení války začali v Moskvě vyrábět model, nazvaný Moskvič 400/420, což byl až na drobné odchylky předválečný Kadett K38 v provedení těsně před ukončením výroby v Německu.
Opel Kadett A 1962-1965
Novodobá historie typu Kadett se začala psát na jaře 1960. Tehdy padlo rozhodnutí o výstavbě nové automobilky v Bochumi, jež měla podstatným způsobem zvýšit výrobní kapacity značky Opel a umožnit rozšíření nabídky o kompaktní automobil schopný konkurovat vozu VW „Brouk“. V rekordním tempu postavená automobilka, do níž Opel investoval tehdy závratnou částku 1,3 miliardy marek a v níž zaměstnal přes 9 tisíc lidí, začala už v létě 1962 produkovat zbrusu nový Opel Kadett. Kompaktní 3,9 m dlouhý automobil klasické koncepce s litrovým čtyřválcem v přídi měl poháněnou tuhou zadní nápravu odpruženou podélnými listovými pery, přední kola byla zavěšena na příčných ramenech doplněných spodním příčným listovým perem. Hlavním konstruktérem typu Kadett byl Hans Mersheimer, na konstrukci a vývoji spolupracovalo i technické středisko koncernu General Motors v americkém Warrenu (Michigan). Sympatický automobil, který dnes známe pod označením Kadett A, se vyznačoval vtipnou konstrukcí, spolehlivosti a nenáročností – byl to například první automobil Opel bez mazacích míst na podvozku.
Od podzimu 1962 se Opel Kadett začal prodávat jako dvoudveřový tudor se stupňovitou zádí a litrovým motorem o výkonu 29 kW spojeným se čtyřstupňovou převodovkou. Na jaře 1963 následovala luxusněji vybavená verze L a prostorné třídveřové kombi Kadett Caravan, o půl roku později debutovalo úhledné čtyřmístné kupé s novou přídí a zároveň nabídku obohatily varianty S, poháněné motorem naladěným na 35 kW. I se slabším motorem dosahoval kadett o hmotnosti 690 až 735 kg největší rychlosti 120 km/h, výkonnější vozy s označením S byly poháněny motorem naladěným na 35 kW, maximální rychlost byla přes 130 km/h. Spotřeba obou verzí se lišila asi o půl litru (8.0 a 8.5 l na 100 km), v zádi uložená palivová nádrž o objemu 33 l však nebyla nijak předimenzovaná.
Už v roce 1963 se produkce kompaktního vozu vyhoupla na 209 000 kusů, v následující sezóně pak až na 274 000 a kadett tak vytvořil plných 40% z celkové výroby osobních automobil Opel. Do čerence 1965 vyjelo z Bochumi téměř 650 000 vozů Kadett A, z toho přes 126 000 kombíků Kadett Caravan.
Opel Kadett B 1965- 1973
Nový Kadett B slavil premiéru po letních prázdninách roku 1965. Měl prodloužený rozvor náprav (2416 mm místo původních 2325 mm), rozšířený rozchod kol vpředu i vzadu a prostornější 4,1 m dlouhou karoserii. Vedle dvoudveřového tudoru, kupé se splývavou zádí a třídveřového kombi Caravan se poprvé objevil i čtyřdveřový sedan klasického střihu. Objem motoru převrtáním povyrostl na 1,1 l, přičemž standardní verze dávala výkon 33 kW a ostřejší provedení nabízelo 40,5 kW, takže s ním Kadett B s pohotovostní hmotností 750 až 790 kg dosahoval rychlosti až 135 km/h, zatímco slabší verze jezdily nejvíce 125 km/h. S ohledem na lehce zvýšenou spotřebu (v průměru 9 až 10 l na 100 km) byl objem palivové nádrže zvětšen na 40 l, výkonnější modely dostávaly standardně přední kotoučové brzdy, jež se jinak montovaly za příplatek. V únoru 1967 se všechny varianty řady Kadett B dočkaly dvou okruhové brzdové soustavy (u výkonnějších standardně doplněné posilovačem), v létě téhož roku nahradila původní zadní nápravu zcela nová, sice i nadále tuhá, ale lépe vedená podélnými rameny, jež zaručovaly lepší komfort i jízdní vlastnosti. Souběžně se začal montovat bezpečnostní dělený hřídel řízení a nový tříramenný volant s čalouněným středem.
Už koncem roku 1966 se začalo prodávat sportovně laděné kupé Opel Rallye Kadett s atraktivní výbavou a dvoukarburátorovou verzí motoru 1,1 o výkonu 44 kW. Stalo se hitem a během následujících pěti let se prodalo přes 10 000 vozů Rallye Kadett v různých provedeních, ovšem i s výkonnějšími motory. V září 1967 Opel překvapil zákazníky (ale i konkurenci) doslova explozi nových modelů. Vozy Kadett B se prodávaly nejen s motorem 1,1 l, ale také s většími čtyřválci 1,7 a 1,9 l o výkonu 55 a 66 kW. Navíc se vedle nich objevily nové modely Olympia s elegantní splývavou zádí (i ve čtyřdveřovém provedení), bohatou výbavou a motorem 1,7 a 1,9 l. Sportovně založení zákazníci si mohli pořídit kupé Opel Rallye Kadett 1900, jež s motorem o výkonu 90 koní dosahovalo rychlosti až 166 km/h za 13 s. Milovníci pohodlí si od listopadu 1968 mohli objednat čtyřválce 1,7 nebo 1,9 l ve spojení s třístupňovou samočinnou převodovkou z továrny GM ve francouzském Štrasburku, od jara 1969 se třístupňová automatika montovala i v kombinaci s výkonnějším provedením motoru 1,1 l.
Zlaté časy mimořádně bohaté nabídky skončila v létě 1970, kdy byla ukončena výroba modelů Olympia i většiny vozů Kadett B s motory 1,7 a 1,9 l – výjimkou byl jen sportovně laděný Rallye Kadet 1900. V srpnu 1971 prošla modelová řada Kadett B poslední inovací, dostala novou černou masku, motor 1,2 l o výkonu 60 koní (44 kW) a lehce se změnil i zevnějšek špičkových verzí Rallye Kadett. Produkce vozů Kadett B byla ukončena v červenci 1973 a konečná bilance byla pozoruhodná: celkem vyjelo z Bochumi přes 2,6 milionu těchto oblíbených automobilů (z toho asi 419 000 kombi Caravan), k nimž musíme přidat ještě asi 80 tisíc blízce příbuzných vozů Olympia.
Opel Kadett C 1973–1979
Při designu nového Kadettu šli návrháři podobnou cestou, jako u o rok dříve uvedeného Rekordu D. Opustili americké linie s vysokými zvlněnými boky. Výsledkem byl navýsost evropský vůz jednoduchých elegantních tvarů s velkou plochou prosklení kabiny. Konstrukce Kadettu přitom musela být sladěna se současně vyráběnými modely Ascona a Manta a zároveň byl Kadett koncipován jako tzv. světový vůz a jako takový musel být snadno vyrobitelný v továrnách GM kdekoliv na světě. Skutečně se také vyráběl např. v Anglii jako Vauxhall Chevette, v Austrálii pod značkou Holden a v Japonsku jako Isuzu Gemini.
Klasické uspořádání pohonu s motorem vpředu a pohonem zadních kol zůstalo zachováno. Základní motor 1.2N (38 kW/52 k) a výkonnější 1.2S (44 kW/60 k) byl v důsledku nastupující palivové krize doplněn starým litrovým motorem z Kadettu A (29 kW/40 k). Teprve v roce 1977 dostal Kadett silnější pohonnou jednotku 1.6S (55 kW/75 k).
Kadett C se od začátku nabízel ve čtyřech základních verzích karoserie – jako dvoudveřový a čtyřdveřový model se stupňovitou zádí, jako velmi zdařilé kupé a konečně jako kombi Caravan, dlouhé 4138 mm. V roce 1975 se k nim přidal třídveřový hatchback City-Kadett, který měl konkurovat tehdejší novince, Volkswagenu Golf. Karoserie dlouhá 3893 mm byla až po sloupek B stejná se základním modelem, měla ale zkrácený zadní převis a výklopné víko na zádi. Vyrobilo se jich 263 tisíc. Další zajímavou a vzácnou karosářskou variantou byl Kadett Aero s odnímatelným horním dílem střechy (targa) a samostatně stahovanou zadní částí střechy. Aero se stavělo od roku 1976 na základě dvoudveřového modelu se stupňovitou zádí v karosárně Baur ve Stuttgartu. Za dva roky jich vzniklo 1332.
Opel Kadett D 1979–1984
Nejvýznamnější novinkou čtvrté generace poválečného Kadettu D se stala koncepce s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Kadett D, vyráběný v Bochumi, a jeho britský dvojník Vauxhall Astra Mark 1 byly prvními vozy svých značek s tímto druhem pohonu. Nové karoserie měly výrazně zvětšený rozvor (o 119 mm) a zároveň kratší délku, takže kola se ocitla více v rozích karoserie. Kadetty se nabízely v provedení třídveřový nebo pětidveřový hatchback a třídveřové nebo pětidveřové kombi Caravan (délka 4207 mm). Dvoudveřové a čtyřdveřové provedení se dodávalo jen krátce a bylo brzy z prodeje staženo.
Také pod kapotou se odehrály revoluční změny. K základním motorům 1.2N (39 kW/53 k) a 1.2S (44 kW/60 k) dostal Kadett nový motor s rozvodem OHC, který měl ve verzi 1.3N výkon 44 kW (60 k) a ve verzi 1.3S 55 kW (75 k). V srpnu 1981 rozšířily nabídku další OHC motory 1.6N (55 kW/75 k) a 1.6S (66 kW/90 k). O rok později doplnil Opel nabídku o vznětový čtyřválec 1.6D (40 kW/54 k). Milovníci sportovně vyhlížejících vozů mohli při absenci kupé sáhnout po třídveřovém modelu Kadett SR s černě natřenou spodní částí vozu, spoilery, sedadly Recaro a motory 1.3S nebo 1.6S. Komu ani to nestačilo, dočkal se v lednu 1983.
Kadett GTE znovu zařadil Opel mezi výrobce dostupného sportovního nářadí. Čtyřválec 1,8 l se vstřikováním paliva Bosch LE-Jetronic a výkonem 85 kW (115 k) uděloval vozu rychlost 187 km/h. Tomu odpovídal i tužší a nižší podvozek, nové tlumiče řízení a větrané kotoučové brzdy na předních kolech. Zvenku se vozy odlišovaly nárazníky nalakovanými v barvě karoserie (většinou bílé). Zajimavou odbočkou historie byl Opel Kadett 400, speciál s pohonem zadních kol, odvozený od modelu GTE. Pro závody nehomologovaných vozů v Jižní Africe byly postaveny tři vozy. K pohonu byl použit motor 2,4 l z Manty 400. Jezdec Tony Pond jel s Kadettem 400 na druhém místě v Nissan Rally, než skončil s poruchou olejového čerpadla.
Opel Kadett E 1984–1991
Posledním nositelem jména Kadett v Evropě se stal Opel Kadett E, představený v roce 1984. Stal se důstojným završením dlouhé historie tohoto vozu, korunované mezinárodní porotou evropských novinářů titulem Automobil roku 1984/1985 (dnes říkáme 1985). Jedním z důvodů jejich rozhodnutí bylo, kromě příznivého poměru užitné hodnoty k ceně, mimořádně čisté aerodynamické řešení karoserie. Verze GSi se s koeficientem cx = 0,30 stala nejaerodynamičtějším vozidlem ve své třídě.
Rozměry karoserie se proti Kadettu D změnily jen nepatrně, dál se ale rozrostla paleta nabízených verzí. Kromě třídveřového a pětidveřového hatchbacku a 4228 mm dlouhého kombi přišel Opel nově s pětidveřovým sedanem se stupňovitou zádí (Němci mu říkají Stufenheck), který se chlubil mimořádně objemným zavazadlovým prostorem (0,55 m3). Od roku 1986 stavěla italská karosárna Bertone v Gruglisku u Turína kabriolety s ochranným rámem mezi předními a zadními sedadly a plátěnou stahovací střechou. Vozy měly na trhu úspěch a přes poměrně vysokou cenu 31 až 37 tisíc marek se jich prodalo 60218 kusů.
Motory 1.2S, 1.3N/S, 1.6S, 1.6D a 1.8GSi převzal Kadett E od předchůdce, pro modelový rok 1988 se základním motorem stala čtrnáctistovka (44 kW/60 k) a na vrcholu nabídky se objevily dvoulitry, které měly pro modely GSi a GT 85 kW (115 k) a pro špičkový model GSi 16V díky čtyřventilové technice dokonce 110 kW (150 k). Tyto nejvýkonnější Kadetty dosahovaly rychlosti 217 km/h. V roce 1989 dostaly Kadetty mírně faceliftovanou příď, která je přiblížila k modelům Vectra a Omega.
Kadett E se vyráběl v Brazílii pod jménem Chevrolet Kadett a stal se také základem jihokorejského Daewoo LeMans, vyráběného v letech 1986 až 1994. Pozdější faceliftovaná verze se prodávala pod názvy Cielo, Racer a Nexia. Tentýž vůz se prodával v USA pod názvem Pontiac LeMans.
Opel Astra F 1991-2001
Opel Astra nese označení F, podle abecední řady Oplů pro auta nižší střední třídy(poslední byl Opel Kadett E, který se ve Velké Británii prodával pod názvem Vauxhall Astra E. Astry se vyráběli v Německu, Španělsku, Maďarsku, Polsku, Belgii, Jihoafrická republika, Tchaj-wan, Argentina ve Velké Britanii pod sesterskou značkou Vauxhall. Později po ukončení výroby v Německu (1997) se pokračovalo ve výrobě v jiných zemích např. Polsku, modely vyrobené po roce 1997 nesou označení "Classic". Objevila se v roce 1991 ve pěti karosářských verzích – tří a pětidveřový hatchback, sedan, Combi označované jako Caravan ve variantách GL, GLS, CD, CDX, CLUB a užitkový van a také sportovní verze GT a GSI, dokonce se objevila i jako pohřební vůz. Astry byli přímé konkurentky WV Golf III. V roce 1993 byla nabídka doplněna o verzi kabriolet, vznik tohoto typu byla italská karosárna BERTONE, vůz byl postavena ze sedanu.
Astra se po čase trošku změnila vzhledem (po roce 1994). Maska se změnila na plně mřížkovou ze tří proužkové, s tím se změnila i světla mají jiný tvar, blinkry z oranžových na průhledné, nárazníky z černé barvy se změnily na lakované barevně, ochranné lišty na dveřích, zrcátka z hranatých na kulatější, zadní dveře dostaly nový plast, který zakrývá zadní zámek na dveře, také se změnily znaky z černostříbrných na celo chromové to platí i o označení vozu Opel Astra a typ motoru z černostříbrných větších písmen na menší chromové. Uvnitř volant ze dvou ramenného, tříramenného na čtyřramenný.
Astry se i liší podle toho co si zákazník přál za výbavu, za barvy interiéru a konfortu. Např. přední airbagy od roku 1994 sériově montovány, od roku 1997 i boční airbagy. Za příplatek ABS, posilovač řízení, posilovač brzd, elektrické stahování oken buďto jen přední nebo i ze zadníma, elektrické ovládaní zrcátek i s vyhříváním, palubním počítačem, střešním oknem, klimatizací, kožené sedačky a interiér, vyhřívání sedaček, výškově nastavitelná sedadla, sportovní sedačky, zadní sedačky s opěrkami hlavy, opěrka ruky na zadních sedadlech, tónovaná skla, výškově nastavitelný volant. Tři druhy radií, rádio SC202, SC303, SC804, elektricky ovládaná anténa, střešní nosič (Caravan), centrální zamykání, alarm, mlhovky, tlakové omývání předních světlometů, výškově nastavitelná světla, automatická převodovka, tažné zařízení, kola s lehkých slitin, mohly jste si i na přání přát motor který bude auto pohánět.
V roce 1997 se výrova modelu Astry F přesunula do Polských Gliwic a vyráběla se zde do roku 2001 pod názvem Classic a to v karosářských verzích Caravan a 5 dveřová karoserie.
Opel Astra F GSI
Tato legendární sportovní verze, se dělala v provedení třídveřovém hatchback s motory C18XE 1.8 16V 92KW/125PS, C20XE 2.0 85KW/115PS, C20NE 2.0 16V 110KW/150PS. Tato verze má sportovní vzhled. Nápaditá přední maska, kapota s kapkovitými výdechy, tvarově jiný přední a zadní nárazníky, sportovní prahy, vetší zadní okenní spoiler na pátých dveřích, zadní světla půlená na bílou vrchní částí a spodní červenou naproti seriovému červeno-oranžové-bílé. Dokonce i Opel Astra F Caravan mohl pohánět motor C20NE 2.0 16V 110KW/150PS.
Opel Astra G 1998-2009
Objevila se v roce 1998. Vzhled byl zcela přepracován, nabídka karosářských variací zůstala. Výroba probíhala v Antverpách (Belgie), Bochumi a Eisenachu (Německo) a v Ellesmere Port (Velká Británie). Pestrá nabídka karosářských verzí obsahovala pětidvéřový hatchback, sedan, kombi, dvoudvéřové kupé a kabriolet. V roce 1999 vůz podstoupil nárazové testy Euro-NCAP, ve kterých získal 4 hvězdičky. Karoserie všech verzí druhé generace Opelu Astra je plně galvanizována. Druhá generace Opel Astra již netrpí kolísající kvalitou výroby a špatnou antikorozní ochranou. Ze začátku byly zde montovány motory ze starší generace Astry F a později došli i nové motory. Za ty roky výrovy se vystřídalo mnoho typů motorů, Benzinové motory začínaly na 1.2, 1.4, 1.6, 1.8, 2.0 a končilo se 2.2, výkon byl od 75 – 200k. Ze začátku výroby se používal i motor 1.6 8v z Astry F. Naftové motory 1.7, 2.0, 2.2 v mnoha výkonových variantách od 58 – 125k. Široká nabídka výbav, jak je u Olu zvykem, přední airbagy, boční airbagy, ABS, posilovač řízení, posilovač brzd, elektrické stahování oken buďto jen přední nebo i ze zadníma, elektrické ovládaní zrcátek i s vyhříváním, palubním počítačem, střešním oknem, klimatizací (automatická klimatizace), kožené sedačky a interiér, vyhřívání sedaček, výškově nastavitelná sedadla, sportovní sedačky, zadní sedačky s opěrkami hlavy, opěrka ruky na zadních sedadlech, tónovaná skla, výškově nastavitelný volant. Tři druhy radií, rádio 300, 400, 500 (to už umělo přehrávat CD (bez podpory MP3). Poprvé se objevila i navigace NCDR 1100 a 1500 a dále nechyběli střešní nosič (Caravan), centrální zamykání, alarm, mlhovky, tlakové omývání předních světlometů, výškově nastavitelná světla, automatická převodovka, tažné zařízení, kola s lehkých slitin od 15 – 17“
Opel Astra Van, třídveřová dodávka odvozená od vozu Opel Astra G, získala titul „Van of the year 1999
Opel Astra G 2004 – 2009 (Classic II)
Od roku 2004 se pod označením Opel Astra Classic II vyrábí v polských Gliwicích, odtud je dodávána převážně do zemí východní Evropy, kde je stále oblíbená i přesto, že byla v roce 2004 představena třetí generace Opelu Astra (označení H). Astra pod označením Classic II vstoupila do výroby, tak byla pořád v oblibě, ale z výbavy ji toho velmi mnoho ubylo. Nebylo možné mít kožený interiér, multifunkční volat, el. okna pouze ve předu, alu kola pouze 15“ a taky velkou ránu dostali motorizace. Bylo k dispozici pouze 1.4 a 1.6 v benzinovém provedení a nafta měla zastoupení pouze v 1.7 CDTi. Tyto motory se montovali do novějšího modelu Astra H, tak že motorově byly na tom stejně. Tyto motory už splňovali emisní normu EURO4 a byli na tom o mnohem lépe, než modely z let 1999 – 2004, které měly normu EURO3. Nadále motory 1.4 a 1.6 byly vybaveny technologií TWINPORT, které snížila spotřebu paliva cca o 23%. K objednání byly pouze 5dv. verze, Caravan a pár měsíců ještě do konce roku 2005 Sedan.
Výroba se zastavila po 11 letech na jaře roku 2009 od spuštění výroby a Astra G se u veřejnosti hodně oblíbila, hlavně velkým nadčasovým vzhledem, velké množství motorizací a výbav.
Opel Astra G OPC
S druhou generací Opelu Astra se nově představila ryze sportovní verze s označením OPC (Opel performance center), nejprve ve slabší verzi označované OPC 1 se zážehovým atmosférickým motorem X20XER naladěným na výkon 118 kW (160 k) bez větších změn vzhledu. Později ve verzi OPC 2 se zážehovým přeplňovaným motorem (výfukové turbodmychadlo) Z20LET o výkonu 141 kW (192 k), později 147 kW (200 k) a s rozsáhlou úpravou vzhledu vozu (speciální nárazníky, prahy, spoilery, kola atd.). Pro všechny vozy Opel s označením OPC je typická modrá (metalická) barva s označením Arden Blau. Tuto barvu nelze objednat na žádné jiné provedení vozu. Opel Astra OPC se ale také objevuje i v dalších barvách (černá – metalická, stříbrná – metalická, červená – základní).
Opel Astra G – speciály
Opel Astra se také objevila v roce 2000 v počítačové hře Rally 2000. kde jste si mohly zazávodit v šampionátu rally. To nebyl jediný šampionát, kde se Astra objevila, nadále tu byly závody skupiny DTM a pal model X-Treme.
Opel představil na základě verze DTM z roku 2000 modelu Opel Astra z civilní verzi pro silnici pod názvem Opel Astra OPC X-treme. Tento osmiválcový motor V s zdvihovým objemem 3995 cm3 (vrtání × zdvih: 87 × 84 mm) a čtyři vačkové hřídele nad hlavou pochází z rodiny Cadillac - Northstar . V Astra OPC X-treme dodává 326 kW (444 k), maximální točivý moment je 530 Nm při 4800 ot / min. Maximální rychlost je mezi 310 a 330 km / h, zrychlení z 0 na 100 km / h za 3,9 sekundy. Navzdory několika dotazům zákazníků nikdy nedošlo k malé sériové výrobě tohoto vozidla.
Opel Astra H 2004-2011
Opel Astry H byla představena v březnu 2004 jako pětidveřový hatchback, zatímco výroba pětidveřového modelu byla spuštěna na konci roku 2004 a sportovní třídveřový hatchback, označený jako GTC pro evropské trhy, Sport Hatch ve Velké Británii a kupé v Austrálii, uvedené na trh v roce 2005. Další karoserie byly Caravan (kombi), Astravan, TwinTop (cabrio s pevnou střechou), sportovní OPC verze. GTC má možnost prodloužení čelního skla, zvaného „panoramatické čelní sklo“ (jedinečné pro výrobní automobil v době jeho uvedení na trh), které sahá až do oblasti střechy. Na základě nové platformy Delta, byla její velikost ve srovnání s předchozí verzí zvětšena. Výroba Astry H probíhala až do konce roku 2009, s výjimkou TwinTop, který se vyráběl až do listopadu 2010.
Stárnoucí Vectra B byla v Brazílii nahrazena sedanovou verzí Astra H, pojmenovanou Chevrolet Vectra , dokud nebyla v roce 2009 nahrazena Chevrolet Cruze . Model byl srovnáván s ostatními modely nabízenými v Brazílii. Tato verze byla nabídnuta jako Opel na některých eurasijských trzích v roce 2006 po debutu na mezinárodní autosalonu v Istanbulu v Turecku, včetně Irska v roce 2008. Tato byla vyrobena v polských Gliwicích . V září 2007 byla v Brazílii uvedena na trh verze pětidveřového modelu Astra, která byla uvedena na trh pod značkou Chevrolet Vectra GT, aby se odlišila od již existujícího modelu Astra, který byl v roce 2011 nahrazen hatchbackem Chevrolet Cruze.
Astra třetí generace, se vyznačovala řadou technických prvků, použitých poprvé u vozů této třídy. Prostorný interiér předchozího modelu byl zachován, vůz měl jen mírně prodloužený rozvor, karosérie dostala nové výraznější tvary, interiér byl také zcela nový. Nejmenším dodávaným motorem, benzínovým čtyřválcem 1.4 litru s výkonem 90 koní. Výrobce udával maximální rychlost 178 km/h a zrychlení na stovku za 13,7 s. Ještě horší jízdní výkony měla Astra s naftovým motorem 1,7 CDTI (80 koní, 168 km/h, stovka za 15 s). Ostatní motory byly silnější (až po 170 koní pro 2,0 Turbo). Od roku 2010 se tento model opět začal vyrábět pod označením Classic III. Tato Astra se nejvíce prodává v provedení Combi a to s hlediska velkého zavazadlového prostoru o proti 5 dveřové verzi, která má velni úzkou hranu zavazadlového prostoru mezi zadními koncovými světli a tím budete mít potíže při převozu větších věcí. Jinak nejoblíbenější motorovou jednotkou je 1.6 16v a 1.8 16v v benzínovém provedení a v naftovém provedení 1.7 a 1.9 92kw. Opel Astra byla přepracována v lednu 2007 zavedením různých barevných variací zadních světel a nové přední světlomety. Astra získala elektronicky řízené šasi (IDS +) a AFL (Adaptive Forward Lighting), jako první ve své třídě. Info systém byl dodáván ve verzích SS20 (na kazety), CD30 (těch bylo několik a poslední verze podporovala i MP3), SDS540 (od roku 2008 podpora MP3, obsahoval CD-měnič na 6CD + podpora zobrazení na displeji), CD50 (s integrovaným telefonem), CD70 Navi (mapy čte s CD), DVD90 Navi (mapy čte s DVD).
Motory byly k dispozici s 5 a 6 rychlostní manuální převodovkou, poloautomatickou převodovkou Easytronic s 5 rychlostmi a také 4 a 6 rychlostní automatickou převodovkou. Na začátku byly benziny 1,4 90 PS, 1,6 105 PS, 1,8 125 PS a nový motor 2.0 Turbo se dvěma verzemi: 170 PS a 200 PS. Naftové motory byly 1,3 CDTI s 90 PS, 1,7 CDTI s 80 PS, 100 PS a 1,9 CDTI motory se 120 a 150 PS. Motory 1.4 90PS, 1.9 CDTI byly z produkce automobilky FIAT. Opel na oplátku poskytl podvozek Opel Corsy a FIAT na uvedeném podvozku vyráběl model Fiat Punto. Během výroby získali motory větší výkon jako 1,6, 1,8, 1,7, 1,9 a 2,0 Turbo s výkonem 240 k v roce 2005 ve verzi OPC / VXR. 1.3 CDTI 90 PS byl představen v roce 2005 a nahrazoval 1,7 CDTI z 80 PS. Na konci roku 2006 / začátek roku 2007 byly představeny nové motory: motor 1.6 Turbo s výkonem 180 k, který nahradil 2,0 Turbo s výkonem 170 a 1,7 CDTI s výkonem 125 k.
Astra TwinTop
V roce 2006 dorazila Astra TwinTop. Astra TwinTop má třídílnou skládací kovovou střechu, která sedí v horní polovině zavazadlový prostor a ponechává pod ním značný zavazadlový prostor. Zadní sedací prostor, který se stále prodává jako čtyřmístný, je menší než ostatní modely Astra. TwinTop byl k dispozici ve třech úrovních výbavy s řadou motorů v každém, včetně 200 PS (147 kW; 197 hp) 2,0 l turbo a 1,9 CDTI nafty v 150 PS (110 kW; 148 hp).
Astra TwinTop, uvedená na Australském trhu, byla uvedena s motorem a přímým vstřikováním Z22YH 2,2 L. Dále měla na výběr 6-stupňovou manuální nebo 4-stupňovou automatickou převodovku, která byla pro Austrálii jedinečná. TwinTop byl v listopadu 2010 přerušen spolu s 3-dveřovými VOP, čímž byl nahrazen modelem Opel Cascada.
Také v roce 2006 byla spuštěna varianta Astravan, třídveřová dodávka. Na konci roku 2012 byl Astravan nahrazen novým Opel Combo D (jehož Astra H již skončila).
Opel Astra H OPC
Během roku 2005 představil Opel verzi OPC Astra GTC (prodávanou jako Astra VXR ve Velké Británii), která je poháněna aktualizovanou verzí 2,0 l turbo (Z20 LEH) produkující 240 PS (177 kW, 237 k) a 320 N⋅m (236 lb⋅ft) točivého momentu. Mezi standardní vlastnosti verze OPC patří mimo jiné sportovní karoserie a recaro, šestistupňová manuální převodovka, xenonové světlomety a 18palcová kola z lehkých slitin.
Toto vozidlo bylo prodáno do konce roku 2009 v Austrálii a na Novém Zélandu společností Holden Special Vehicles jako HSV VXR . HSV VXR se standardně prodávají s celokoženým lemováním, klimatizací, 6 diskovými CD a 19palcovými disky z lehkých slitin. HSV VXR byly označeny podle britských modelů Vauxhall Spec, ale bez obvyklých odznaků zadních bot. Uvnitř se na volantu s přístrojovou deskou OPC. Astra OPC byl také prodáván jako Chevrolet Astra OPC v Chile.
Opel Astra J 2009-2016
Astra J je založena na platformě Delta II General Motors a debutovala na německém autosalónu ve Frankfurtu v roce 2009. Vůz vzal většinu svého stylu z nového modelu Opel Insignia. Také se můžete dočíst, že Astře J se někdy přezdívá malá Insignie. Plná produkce byla uvedena do provozu v závodě Ellesmere Port Vauxhall na konci září 2009. Dodávky začaly v prosinci 2009. Původně označovaná jako „Astra I“, místo toho dostala název „Astra J“.Astra byla vyvinuta v Mezinárodním středisku technického rozvoje Opel (ITDC) v Rüsselsheimu a navazuje na designový jazyk Opel, které bylo poprvé představeno na Insignii. Astra má zadní zavěšení torzního paprsku s Wattovým spojením. Informační a navigační systémy pro automobily jsou dodávány společností Bosch. V roce 2010 získal Opel Astra třetí místo v evropském autě roku. Verze vozu Astra s označením „Sports Tourer“, debutovala na autosalonu v Paříži v roce 2010. Přijetí názvu „Sports Tourer“ nakonec ukončilo tradiční označení „Caravan“ značky Opel a tato karosářská varianta se stala nejprodávanější variantou, stejně jako u modelu Opel Astra H, díky velkému zavazadlovému prostoru. Shanghai GM uvedl na trh čínskou verzi hatchbacku Opel Astra, který je označen jako Buick Excelle XT . Tento vůz byl uveden do prodeje v lednu 2010. Byly vyhlášeny tři motory: Ecotec D-VVT 1,6 L, 1,8 L a 1,6 L Turbo. Sedanová verze modelu Astra byla poprvé představena na moskevském mezinárodním autosalonu 2012. Čtyřdveřový sedan má v závislosti na trhu řadu jmen: Buick Excelle GT v Číně, Buick Verano v Severní Americe a sedan / sedan Opel Astra jinde. Tato verze, která byla dovezena do Evropy z Číny, se ve Velké Británii neprodává, ačkoli je k dispozici na některých jiných trzích s pravostranným řízením , jako je Irsko (jako: Astra Saloon).
Audio zábavu si můžete zpříjemnit 7 reproduktory a modely rádií CD400, CD400 Plus (má navíc USB), CD500 (podpora navigace), CD600 (dodávaná s barevným displejem), nadále Navi 900 / 600 ( s barevným displejem). Všechny rádia umí přehrát formáty MP3. Pak bylo zde montován i model DVD800, který uměl přehrávat i DVD.
Poprvé se zde objevili benzínové turbo motory, které vytlačili z nabídky silnější atmosferické motory. Benzinové motory byly od výkonu 100 – 300k pro OPC verzi (1.4, 1.4 Turbo ve dvou verzích, 1,4 Turbo LPG, 1.6 Turbo, 2.0 Turbo). Naftové výkony začli od 96 – 192k ve verzi BiTurbo (1.3 CDTI, 1.6 CDTI, 1.7 CDTI, 2.0 CDTI). Motory jsou k dispozici s pětistupňovou nebo šestistupňovou manuální převodovkou. Jedinou volitelnou automatickou převodovkou je šestistupňový režim s aktivním režimem výběru , který lze objednat pro motory 1.4 turbo, 1.6, 1.6 turbo a 2.0 CDTI v závislosti na regionu. Od roku 2011 byl v některých zemích na některých modelech zaveden Start / Stop. Po uvedení na trh, se do Aster montovali motory známe z předešlého modelu Astra H a především šlo o benzinový motor 1.6 85kW 115k a pak naftové motory 1.7 CDTI.
V únoru 2014 představil Opel svůj zcela nový motor - GM Medium Diesel , tzv. „Šeptající dieselový“ motor 1.6 CDTI s výkonem 136 PS a později s výkonem 110 PS.
Opel Astra J GTC
V červenci 2011 byla představena třídveřová verze nazvaná Astra GTC. Z externího hlediska si zachovává velmi málo konstrukčních prvků starého pětidveřového modelu. Má sportovnější vzhled a mnohem „tvarovanější“ podvozek. Má přední zavěšení HiPerStrut z Opel Insignia OPC, které pomáhá zmírnit řízení točivého momentu. V zadním zavěšení je Wattovo spojení, aby se minimalizoval boční pohyb nápravy. Rozvor je vylepšen, aby pojal širší pneumatiky s nízkým profilem. Podobně jako u Astra H GTC je k dispozici možnost „panoramatické čelní sklo“. Astra GTC získala 5 hvězdiček za výkon v rámci Euro NCAP bezpečnostní zkoušky. Na konci roku 2013 nahradil starší motor 180 Turbo EcoTech s výkonem 200PS starší motor s výkonem 180 PS o stejné kapacitě, což znamená, že motor 1.6 Turbo nahradil motor BiTurbo Diesel jako nejrychlejší non-OPC model v řadě.
GTC vylo vyráběno v Polských Gliwicích s řadou modelů a benzínovými a naftovými motory. Ve Velké Británii zahrnují GTC modely SRi a VXR.
Opel Astra J Facelift (2012-2016)
V polovině roku 2012 se Astra J dočkala modernizace a také nových sad výbav. Jednalo se hlavně o přepracovanou přední a zadní část nárazníku z venkovní strany. Byl odebrán středový reproduktor na palubní desce, tak Astra měla pouze 6 reproduktorů, přibyl nový model NAvi 950 / 650. Nadále byly odstraněny provozní nedostatky, to především v úpravě 5 stupňové manuální převodovky, která dostala mazací kanál pro 6 rychlostní stupeň. Motor 1.4 Turbo 120kW (140k) dostal nové písty, které mají zesílení, aby nedocházelo k praskání pístních kroužků a slabší verze 88kW (120k) na přepracované vrchní víko ventilů. Zadní brzdy mají upravené třmeny, aby nedocházelo k bouchání od zadní nápravy, při průjezdu nerovnostmi. Jinak se zde trochu promíchali výbavy a pár drobností se přestalo dodávat. Byl převzat motor 2.0 BiTurbo CDTI 195 PS od Insignie od podzimu 2012 a nový 1.6 L 170 PS přeplňovaný SIDI Ecotec s přímým vstřikováním jednotku z nové MGE rodiny motorů je k dispozici od začátku roku 2013
Opel Astra J Astravan
Tato generace Astra nebyla dostupná jako komerční verze Astravan. Ale v Nizozemsku byl Astra Sports Tourer k dispozici jako Astravan na zvláštní objednávku.
Opel Astra J OPC
Pro stavbu Opel Astry J OPC, byla vybrána Astra GTC. Astra OPC je k dispozici od roku 2012 a představuje tento vůz přeplňovaný 2.0 L s přímým vstřikováním motor o výkonu 206 kW (280 PS; 276 k) a točivý moment 400 N⋅m (300 lb⋅ft), HiPerStrut přední odpružení, mechanický diferenciál s omezeným skluzem , elektronicky řízené aktivní odpružení FlexRide a Recaro- stylová sportovní sedadla, OPC odznak na knoflíku na volantu, volantu a na číselnících nástrojů a odlišný a výrazný přední a zadní nárazník, zadní standardní spojler i volitelný spojler OPC ve srovnání s verzí GTC. Standardně je dodáván s 19palcovými ráfky ze slitin a volitelnými 20palcovými ráfky ze slitiny, které jsou lehčí než ty 19 palcové. Zrychlení z 0 na 100 km / h je 6 sekund a maximální rychlost je omezena na 250 km / h.
Pohár OPC
V listopadu 2012 společnost Opel v souvislosti s VLN Langstreckenmeisterschaft Nürburgring 2013 oznámila svůj vlastní pohár „Astra OPC Cup“. Základem je Astra J OPC, který profesionálně buduje společnost Kissling Motorsport pro týmy zákazníků. Vozidlo vyrábí v závodním uspořádání asi 300 koní a 400 Nm, má také různá připevnění z uhlíkových vláken , 378er výkonový třecí 6-pístový brzdový systém, motorová závodní kola společnosti ATS ve formátu 9,5 × 18 palců a lehkou konstrukci - Roharosserie s integrovanou bezpečnostní strukturou.
Opel Astra K 2015-2021
V září 2015 představila společnost Opel na autosalonu ve Frankfurtu zbrusu nový model Astra K, je menší (5 cm) a lehčí (do 200 kg) ve srovnání s Astrou J. Přestože je zvenčí menší, Opel tvrdí, že je větší uvnitř, než předchozí Astra J. V závislosti na modelu a úroveň výbavy je až o 200 kilogramů - při nejmenších 120 kilogramech - lehčí než jeho předchůdce. Zcela nová architektura vozidla hraje hlavní roli při snižování hmotnosti. Každá součást byla zkontrolována z hlediska kompaktního designu a lehkých materiálů. Hmotnost samotné karoserie se snížila o 20 procent z 357 na 280 kilogramů. Další opatření související s podvozkem vedla k dalšímu snížení hmotnosti o 50 kilogramů; mezi ně patří použití vysoce pevné a ultra vysoké pevnostní oceli s nízkou hmotností, kompaktní pomocné rámy a redukce hmotnosti na přední a zadní nápravě. Zadní zavěšení je torzní paprsek (pouze s Wattsovým připojením na špičkových motorech) a MacPherson vzpěry vpředu. Poprvé v historii, byla autobaterie uložena na dnu zavazadlového prostoru a opustila motorový prostor.
Zcela poprvé Opel zde uvádí 3 válcový turbo motor o objemu 1.0, pak 1.4 16v atmosféru doplněny 1.4 Turbo 4 - válec benzínové motory a 1.6 - litrové diesely. Bude k dispozici s novými technikami předního světla s plným LED Metrix (poprvé v této třídě), Obrazovka v přístrojové desce, která se připojuje k Androidu nebo iPhone, je standardem. Tento systém je již k dispozici, jak u Corsa E, tak u Adama.
Motory jsou k dispozici s pětistupňovou nebo šestistupňovou manuální převodovkou a nově vyvinutou pětistupňovou poloautomatickou převodovkou EasyTronic 3.0, která je k dispozici pouze pro motor 1.0 Turbo SIDI. Jedinou další dostupnou automatickou převodovkou na začátku výroby je šestistupňový režim s aktivním výběrem, který lze objednat na konci roku 2015, pro 1.4 SIDI Turbo se 150 PS a 1.6 CDTI se 136 PS. Kupující si mohou zvolit Start / Stop systém pro všechny motory jako zvláštní funkci, s výjimkou 1.0 Turbo, který bude mít systém jako standard. Všechny motory jsou nové a nově vyvinutý firmou Opel - 1.0 Turbo SIDI , 1.4 Turbo SIDI (který má premiéru v modelu Astra K v roce 2015). Všechny benzínové motory s přeplňovaným benzinem používají systém přímého vstřikování paliva. Motor 1.4 atmosféra 74kW / 100k je také zcela nový a pro Astru K dostačující z hlediska výkonu, má to za důsledek snížení celkové hmotnosti vozu.
Opel nabízejí řadu ecoFLEX pro 1.0 Turbo, 1.4 Turbo a 1,6 CDTI motorů, které mají stejný výkon, ale méně CO 2 (g / km) a nižší spotřeba paliva. Celá řada ecoFLEX má standardně Start / Stop, pneumatiky s nízkým valivým odporem a aerodynamické vyladění pro snížený odpor a nižší emise CO 2 . Verze 1.4 Turbo SIDI ecoFLEX má menší točivý moment, jmenovitě 230 Nm při 2.000 - 4000RPM.
Opel Astra K Facelift (2019-2021)
Facelift Opel Astra K byl uveden na trh v létě roku 2019, čtyřdveřová limuzína (sedan) se již vyvíjí pouze ve skryté prototypové podobě, ale bohužel stále není uvolňována kvůli převzetí společností PSA Group. Přišlo další nečekané překvapení. Protože nelze do Astry K namontovat techniku od PSA, tak od roku 2020 se bude montovat zde zcela nový benzinový motor od GM a to objemu 1.2 s turbem a filtrem pevní částic. Nadále nová automatický převodovka od GM a to 9 stupňová. I štít řidiče bude jiný než doposud.
Opel Astra K – OPC Line
Z hlediska finančních potíží Oplu, už se u tohoto modelu neobjevila verze 3 dveřového modelu a ani verze OPC, tak jak to bylo doposud. Proto zde zůstalo místo pouze pro variantu paketu OPC Line. Je tu ale mnoho renomovaných firem, které dokážou Astru K, pěkně naladit do sportovního vzhledu.
, snad brzy.Krátce poté, co se německá automobilka Adam Opel AG z Rüsselsheimu stala v roce 1929 součástí amerického koncernu General Motors, začal intenzivní vývoj nových modelů s celokovovou samonosnou karoserií. Prvním byl model Opel Olympia (1935) a brzy po něm, v listopadu 1936, malý rodinný automobil Opel Kadett. Jeho výrobu ale po čtyřech letech přerušila druhá světová válka.
Opel Kadett 1936-1940
Opel Kadett první generace byl malý kompaktní vůz s 3,8 m dlouhou celokovovou karosérií. Jeho výška byla větší než šířka a vnitřní prostor jen stěží stačil pro čtyři dospělé osoby. Tvarově byl podobný Olympii, včetně světlometů zabudovaných po stranách kapoty. Vpředu umístěný řadový čtyřválec s objemem 1074 cm3 poháněl zadní kola. S výkonem 17 kW (23 k) dokázal malého Kadetta rozběhnout skoro na stovku. Kromě tudora LZ se vyráběla i tzv. cabriolimuzína CL se stahovací plátěnou střechou a pevnými boky a na export i čtyřdveřový model LV. Základní model stál 2100 říšských marek. Kadett se zpočátku vyráběl v Rüsselsheimu, později byla výroba přesunuta do Brandenburgu a tam se v modernizované dvoudveřové a čtyřdveřové verzi vyráběl až do roku 1940, kdy musel ustoupit válečné produkci. Během necelých čtyř let se vyrobilo přes 107 000 Kadettů první generace.
Po válce se Opel jen těžko vzpamatovával z utrpěných škod. Většina výrobních zařízení byla zničena a na obnovu chyběly prostředky i materiál. Továrnu v Rüsselsheimu se podařilo částečně obnovit a v prosinci 1947 z něj vyjela první Olympia. Závod v Brandenburgu, kde se vyráběly Kadetty, ležel v sovětské okupační zóně a Sověti odvezli kompletní zařízení, včetně karosářských lisů, až někam za Ural. V rámci reparací dostali Rusové také všechny plány a nástroje a už za rok po skončení války začali v Moskvě vyrábět model, nazvaný Moskvič 400/420, což byl až na drobné odchylky předválečný Kadett K38 v provedení těsně před ukončením výroby v Německu.
Opel Kadett A 1962-1965
Novodobá historie typu Kadett se začala psát na jaře 1960. Tehdy padlo rozhodnutí o výstavbě nové automobilky v Bochumi, jež měla podstatným způsobem zvýšit výrobní kapacity značky Opel a umožnit rozšíření nabídky o kompaktní automobil schopný konkurovat vozu VW „Brouk“. V rekordním tempu postavená automobilka, do níž Opel investoval tehdy závratnou částku 1,3 miliardy marek a v níž zaměstnal přes 9 tisíc lidí, začala už v létě 1962 produkovat zbrusu nový Opel Kadett. Kompaktní 3,9 m dlouhý automobil klasické koncepce s litrovým čtyřválcem v přídi měl poháněnou tuhou zadní nápravu odpruženou podélnými listovými pery, přední kola byla zavěšena na příčných ramenech doplněných spodním příčným listovým perem. Hlavním konstruktérem typu Kadett byl Hans Mersheimer, na konstrukci a vývoji spolupracovalo i technické středisko koncernu General Motors v americkém Warrenu (Michigan). Sympatický automobil, který dnes známe pod označením Kadett A, se vyznačoval vtipnou konstrukcí, spolehlivosti a nenáročností – byl to například první automobil Opel bez mazacích míst na podvozku.
Od podzimu 1962 se Opel Kadett začal prodávat jako dvoudveřový tudor se stupňovitou zádí a litrovým motorem o výkonu 29 kW spojeným se čtyřstupňovou převodovkou. Na jaře 1963 následovala luxusněji vybavená verze L a prostorné třídveřové kombi Kadett Caravan, o půl roku později debutovalo úhledné čtyřmístné kupé s novou přídí a zároveň nabídku obohatily varianty S, poháněné motorem naladěným na 35 kW. I se slabším motorem dosahoval kadett o hmotnosti 690 až 735 kg největší rychlosti 120 km/h, výkonnější vozy s označením S byly poháněny motorem naladěným na 35 kW, maximální rychlost byla přes 130 km/h. Spotřeba obou verzí se lišila asi o půl litru (8.0 a 8.5 l na 100 km), v zádi uložená palivová nádrž o objemu 33 l však nebyla nijak předimenzovaná.
Už v roce 1963 se produkce kompaktního vozu vyhoupla na 209 000 kusů, v následující sezóně pak až na 274 000 a kadett tak vytvořil plných 40% z celkové výroby osobních automobil Opel. Do čerence 1965 vyjelo z Bochumi téměř 650 000 vozů Kadett A, z toho přes 126 000 kombíků Kadett Caravan.
Opel Kadett B 1965- 1973
Nový Kadett B slavil premiéru po letních prázdninách roku 1965. Měl prodloužený rozvor náprav (2416 mm místo původních 2325 mm), rozšířený rozchod kol vpředu i vzadu a prostornější 4,1 m dlouhou karoserii. Vedle dvoudveřového tudoru, kupé se splývavou zádí a třídveřového kombi Caravan se poprvé objevil i čtyřdveřový sedan klasického střihu. Objem motoru převrtáním povyrostl na 1,1 l, přičemž standardní verze dávala výkon 33 kW a ostřejší provedení nabízelo 40,5 kW, takže s ním Kadett B s pohotovostní hmotností 750 až 790 kg dosahoval rychlosti až 135 km/h, zatímco slabší verze jezdily nejvíce 125 km/h. S ohledem na lehce zvýšenou spotřebu (v průměru 9 až 10 l na 100 km) byl objem palivové nádrže zvětšen na 40 l, výkonnější modely dostávaly standardně přední kotoučové brzdy, jež se jinak montovaly za příplatek. V únoru 1967 se všechny varianty řady Kadett B dočkaly dvou okruhové brzdové soustavy (u výkonnějších standardně doplněné posilovačem), v létě téhož roku nahradila původní zadní nápravu zcela nová, sice i nadále tuhá, ale lépe vedená podélnými rameny, jež zaručovaly lepší komfort i jízdní vlastnosti. Souběžně se začal montovat bezpečnostní dělený hřídel řízení a nový tříramenný volant s čalouněným středem.
Už koncem roku 1966 se začalo prodávat sportovně laděné kupé Opel Rallye Kadett s atraktivní výbavou a dvoukarburátorovou verzí motoru 1,1 o výkonu 44 kW. Stalo se hitem a během následujících pěti let se prodalo přes 10 000 vozů Rallye Kadett v různých provedeních, ovšem i s výkonnějšími motory. V září 1967 Opel překvapil zákazníky (ale i konkurenci) doslova explozi nových modelů. Vozy Kadett B se prodávaly nejen s motorem 1,1 l, ale také s většími čtyřválci 1,7 a 1,9 l o výkonu 55 a 66 kW. Navíc se vedle nich objevily nové modely Olympia s elegantní splývavou zádí (i ve čtyřdveřovém provedení), bohatou výbavou a motorem 1,7 a 1,9 l. Sportovně založení zákazníci si mohli pořídit kupé Opel Rallye Kadett 1900, jež s motorem o výkonu 90 koní dosahovalo rychlosti až 166 km/h za 13 s. Milovníci pohodlí si od listopadu 1968 mohli objednat čtyřválce 1,7 nebo 1,9 l ve spojení s třístupňovou samočinnou převodovkou z továrny GM ve francouzském Štrasburku, od jara 1969 se třístupňová automatika montovala i v kombinaci s výkonnějším provedením motoru 1,1 l.
Zlaté časy mimořádně bohaté nabídky skončila v létě 1970, kdy byla ukončena výroba modelů Olympia i většiny vozů Kadett B s motory 1,7 a 1,9 l – výjimkou byl jen sportovně laděný Rallye Kadet 1900. V srpnu 1971 prošla modelová řada Kadett B poslední inovací, dostala novou černou masku, motor 1,2 l o výkonu 60 koní (44 kW) a lehce se změnil i zevnějšek špičkových verzí Rallye Kadett. Produkce vozů Kadett B byla ukončena v červenci 1973 a konečná bilance byla pozoruhodná: celkem vyjelo z Bochumi přes 2,6 milionu těchto oblíbených automobilů (z toho asi 419 000 kombi Caravan), k nimž musíme přidat ještě asi 80 tisíc blízce příbuzných vozů Olympia.
Opel Kadett C 1973–1979
Při designu nového Kadettu šli návrháři podobnou cestou, jako u o rok dříve uvedeného Rekordu D. Opustili americké linie s vysokými zvlněnými boky. Výsledkem byl navýsost evropský vůz jednoduchých elegantních tvarů s velkou plochou prosklení kabiny. Konstrukce Kadettu přitom musela být sladěna se současně vyráběnými modely Ascona a Manta a zároveň byl Kadett koncipován jako tzv. světový vůz a jako takový musel být snadno vyrobitelný v továrnách GM kdekoliv na světě. Skutečně se také vyráběl např. v Anglii jako Vauxhall Chevette, v Austrálii pod značkou Holden a v Japonsku jako Isuzu Gemini.
Klasické uspořádání pohonu s motorem vpředu a pohonem zadních kol zůstalo zachováno. Základní motor 1.2N (38 kW/52 k) a výkonnější 1.2S (44 kW/60 k) byl v důsledku nastupující palivové krize doplněn starým litrovým motorem z Kadettu A (29 kW/40 k). Teprve v roce 1977 dostal Kadett silnější pohonnou jednotku 1.6S (55 kW/75 k).
Kadett C se od začátku nabízel ve čtyřech základních verzích karoserie – jako dvoudveřový a čtyřdveřový model se stupňovitou zádí, jako velmi zdařilé kupé a konečně jako kombi Caravan, dlouhé 4138 mm. V roce 1975 se k nim přidal třídveřový hatchback City-Kadett, který měl konkurovat tehdejší novince, Volkswagenu Golf. Karoserie dlouhá 3893 mm byla až po sloupek B stejná se základním modelem, měla ale zkrácený zadní převis a výklopné víko na zádi. Vyrobilo se jich 263 tisíc. Další zajímavou a vzácnou karosářskou variantou byl Kadett Aero s odnímatelným horním dílem střechy (targa) a samostatně stahovanou zadní částí střechy. Aero se stavělo od roku 1976 na základě dvoudveřového modelu se stupňovitou zádí v karosárně Baur ve Stuttgartu. Za dva roky jich vzniklo 1332.
Opel Kadett D 1979–1984
Nejvýznamnější novinkou čtvrté generace poválečného Kadettu D se stala koncepce s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Kadett D, vyráběný v Bochumi, a jeho britský dvojník Vauxhall Astra Mark 1 byly prvními vozy svých značek s tímto druhem pohonu. Nové karoserie měly výrazně zvětšený rozvor (o 119 mm) a zároveň kratší délku, takže kola se ocitla více v rozích karoserie. Kadetty se nabízely v provedení třídveřový nebo pětidveřový hatchback a třídveřové nebo pětidveřové kombi Caravan (délka 4207 mm). Dvoudveřové a čtyřdveřové provedení se dodávalo jen krátce a bylo brzy z prodeje staženo.
Také pod kapotou se odehrály revoluční změny. K základním motorům 1.2N (39 kW/53 k) a 1.2S (44 kW/60 k) dostal Kadett nový motor s rozvodem OHC, který měl ve verzi 1.3N výkon 44 kW (60 k) a ve verzi 1.3S 55 kW (75 k). V srpnu 1981 rozšířily nabídku další OHC motory 1.6N (55 kW/75 k) a 1.6S (66 kW/90 k). O rok později doplnil Opel nabídku o vznětový čtyřválec 1.6D (40 kW/54 k). Milovníci sportovně vyhlížejících vozů mohli při absenci kupé sáhnout po třídveřovém modelu Kadett SR s černě natřenou spodní částí vozu, spoilery, sedadly Recaro a motory 1.3S nebo 1.6S. Komu ani to nestačilo, dočkal se v lednu 1983.
Kadett GTE znovu zařadil Opel mezi výrobce dostupného sportovního nářadí. Čtyřválec 1,8 l se vstřikováním paliva Bosch LE-Jetronic a výkonem 85 kW (115 k) uděloval vozu rychlost 187 km/h. Tomu odpovídal i tužší a nižší podvozek, nové tlumiče řízení a větrané kotoučové brzdy na předních kolech. Zvenku se vozy odlišovaly nárazníky nalakovanými v barvě karoserie (většinou bílé). Zajimavou odbočkou historie byl Opel Kadett 400, speciál s pohonem zadních kol, odvozený od modelu GTE. Pro závody nehomologovaných vozů v Jižní Africe byly postaveny tři vozy. K pohonu byl použit motor 2,4 l z Manty 400. Jezdec Tony Pond jel s Kadettem 400 na druhém místě v Nissan Rally, než skončil s poruchou olejového čerpadla.
Opel Kadett E 1984–1991
Posledním nositelem jména Kadett v Evropě se stal Opel Kadett E, představený v roce 1984. Stal se důstojným završením dlouhé historie tohoto vozu, korunované mezinárodní porotou evropských novinářů titulem Automobil roku 1984/1985 (dnes říkáme 1985). Jedním z důvodů jejich rozhodnutí bylo, kromě příznivého poměru užitné hodnoty k ceně, mimořádně čisté aerodynamické řešení karoserie. Verze GSi se s koeficientem cx = 0,30 stala nejaerodynamičtějším vozidlem ve své třídě.
Rozměry karoserie se proti Kadettu D změnily jen nepatrně, dál se ale rozrostla paleta nabízených verzí. Kromě třídveřového a pětidveřového hatchbacku a 4228 mm dlouhého kombi přišel Opel nově s pětidveřovým sedanem se stupňovitou zádí (Němci mu říkají Stufenheck), který se chlubil mimořádně objemným zavazadlovým prostorem (0,55 m3). Od roku 1986 stavěla italská karosárna Bertone v Gruglisku u Turína kabriolety s ochranným rámem mezi předními a zadními sedadly a plátěnou stahovací střechou. Vozy měly na trhu úspěch a přes poměrně vysokou cenu 31 až 37 tisíc marek se jich prodalo 60218 kusů.
Motory 1.2S, 1.3N/S, 1.6S, 1.6D a 1.8GSi převzal Kadett E od předchůdce, pro modelový rok 1988 se základním motorem stala čtrnáctistovka (44 kW/60 k) a na vrcholu nabídky se objevily dvoulitry, které měly pro modely GSi a GT 85 kW (115 k) a pro špičkový model GSi 16V díky čtyřventilové technice dokonce 110 kW (150 k). Tyto nejvýkonnější Kadetty dosahovaly rychlosti 217 km/h. V roce 1989 dostaly Kadetty mírně faceliftovanou příď, která je přiblížila k modelům Vectra a Omega.
Kadett E se vyráběl v Brazílii pod jménem Chevrolet Kadett a stal se také základem jihokorejského Daewoo LeMans, vyráběného v letech 1986 až 1994. Pozdější faceliftovaná verze se prodávala pod názvy Cielo, Racer a Nexia. Tentýž vůz se prodával v USA pod názvem Pontiac LeMans.
Opel Astra F 1991-2001
Opel Astra nese označení F, podle abecední řady Oplů pro auta nižší střední třídy(poslední byl Opel Kadett E, který se ve Velké Británii prodával pod názvem Vauxhall Astra E. Astry se vyráběli v Německu, Španělsku, Maďarsku, Polsku, Belgii, Jihoafrická republika, Tchaj-wan, Argentina ve Velké Britanii pod sesterskou značkou Vauxhall. Později po ukončení výroby v Německu (1997) se pokračovalo ve výrobě v jiných zemích např. Polsku, modely vyrobené po roce 1997 nesou označení "Classic". Objevila se v roce 1991 ve pěti karosářských verzích – tří a pětidveřový hatchback, sedan, Combi označované jako Caravan ve variantách GL, GLS, CD, CDX, CLUB a užitkový van a také sportovní verze GT a GSI, dokonce se objevila i jako pohřební vůz. Astry byli přímé konkurentky WV Golf III. V roce 1993 byla nabídka doplněna o verzi kabriolet, vznik tohoto typu byla italská karosárna BERTONE, vůz byl postavena ze sedanu.
Astra se po čase trošku změnila vzhledem (po roce 1994). Maska se změnila na plně mřížkovou ze tří proužkové, s tím se změnila i světla mají jiný tvar, blinkry z oranžových na průhledné, nárazníky z černé barvy se změnily na lakované barevně, ochranné lišty na dveřích, zrcátka z hranatých na kulatější, zadní dveře dostaly nový plast, který zakrývá zadní zámek na dveře, také se změnily znaky z černostříbrných na celo chromové to platí i o označení vozu Opel Astra a typ motoru z černostříbrných větších písmen na menší chromové. Uvnitř volant ze dvou ramenného, tříramenného na čtyřramenný.
Astry se i liší podle toho co si zákazník přál za výbavu, za barvy interiéru a konfortu. Např. přední airbagy od roku 1994 sériově montovány, od roku 1997 i boční airbagy. Za příplatek ABS, posilovač řízení, posilovač brzd, elektrické stahování oken buďto jen přední nebo i ze zadníma, elektrické ovládaní zrcátek i s vyhříváním, palubním počítačem, střešním oknem, klimatizací, kožené sedačky a interiér, vyhřívání sedaček, výškově nastavitelná sedadla, sportovní sedačky, zadní sedačky s opěrkami hlavy, opěrka ruky na zadních sedadlech, tónovaná skla, výškově nastavitelný volant. Tři druhy radií, rádio SC202, SC303, SC804, elektricky ovládaná anténa, střešní nosič (Caravan), centrální zamykání, alarm, mlhovky, tlakové omývání předních světlometů, výškově nastavitelná světla, automatická převodovka, tažné zařízení, kola s lehkých slitin, mohly jste si i na přání přát motor který bude auto pohánět.
V roce 1997 se výrova modelu Astry F přesunula do Polských Gliwic a vyráběla se zde do roku 2001 pod názvem Classic a to v karosářských verzích Caravan a 5 dveřová karoserie.
Opel Astra F GSI
Tato legendární sportovní verze, se dělala v provedení třídveřovém hatchback s motory C18XE 1.8 16V 92KW/125PS, C20XE 2.0 85KW/115PS, C20NE 2.0 16V 110KW/150PS. Tato verze má sportovní vzhled. Nápaditá přední maska, kapota s kapkovitými výdechy, tvarově jiný přední a zadní nárazníky, sportovní prahy, vetší zadní okenní spoiler na pátých dveřích, zadní světla půlená na bílou vrchní částí a spodní červenou naproti seriovému červeno-oranžové-bílé. Dokonce i Opel Astra F Caravan mohl pohánět motor C20NE 2.0 16V 110KW/150PS.
Opel Astra G 1998-2009
Objevila se v roce 1998. Vzhled byl zcela přepracován, nabídka karosářských variací zůstala. Výroba probíhala v Antverpách (Belgie), Bochumi a Eisenachu (Německo) a v Ellesmere Port (Velká Británie). Pestrá nabídka karosářských verzí obsahovala pětidvéřový hatchback, sedan, kombi, dvoudvéřové kupé a kabriolet. V roce 1999 vůz podstoupil nárazové testy Euro-NCAP, ve kterých získal 4 hvězdičky. Karoserie všech verzí druhé generace Opelu Astra je plně galvanizována. Druhá generace Opel Astra již netrpí kolísající kvalitou výroby a špatnou antikorozní ochranou. Ze začátku byly zde montovány motory ze starší generace Astry F a později došli i nové motory. Za ty roky výrovy se vystřídalo mnoho typů motorů, Benzinové motory začínaly na 1.2, 1.4, 1.6, 1.8, 2.0 a končilo se 2.2, výkon byl od 75 – 200k. Ze začátku výroby se používal i motor 1.6 8v z Astry F. Naftové motory 1.7, 2.0, 2.2 v mnoha výkonových variantách od 58 – 125k. Široká nabídka výbav, jak je u Olu zvykem, přední airbagy, boční airbagy, ABS, posilovač řízení, posilovač brzd, elektrické stahování oken buďto jen přední nebo i ze zadníma, elektrické ovládaní zrcátek i s vyhříváním, palubním počítačem, střešním oknem, klimatizací (automatická klimatizace), kožené sedačky a interiér, vyhřívání sedaček, výškově nastavitelná sedadla, sportovní sedačky, zadní sedačky s opěrkami hlavy, opěrka ruky na zadních sedadlech, tónovaná skla, výškově nastavitelný volant. Tři druhy radií, rádio 300, 400, 500 (to už umělo přehrávat CD (bez podpory MP3). Poprvé se objevila i navigace NCDR 1100 a 1500 a dále nechyběli střešní nosič (Caravan), centrální zamykání, alarm, mlhovky, tlakové omývání předních světlometů, výškově nastavitelná světla, automatická převodovka, tažné zařízení, kola s lehkých slitin od 15 – 17“
Opel Astra Van, třídveřová dodávka odvozená od vozu Opel Astra G, získala titul „Van of the year 1999
Opel Astra G 2004 – 2009 (Classic II)
Od roku 2004 se pod označením Opel Astra Classic II vyrábí v polských Gliwicích, odtud je dodávána převážně do zemí východní Evropy, kde je stále oblíbená i přesto, že byla v roce 2004 představena třetí generace Opelu Astra (označení H). Astra pod označením Classic II vstoupila do výroby, tak byla pořád v oblibě, ale z výbavy ji toho velmi mnoho ubylo. Nebylo možné mít kožený interiér, multifunkční volat, el. okna pouze ve předu, alu kola pouze 15“ a taky velkou ránu dostali motorizace. Bylo k dispozici pouze 1.4 a 1.6 v benzinovém provedení a nafta měla zastoupení pouze v 1.7 CDTi. Tyto motory se montovali do novějšího modelu Astra H, tak že motorově byly na tom stejně. Tyto motory už splňovali emisní normu EURO4 a byli na tom o mnohem lépe, než modely z let 1999 – 2004, které měly normu EURO3. Nadále motory 1.4 a 1.6 byly vybaveny technologií TWINPORT, které snížila spotřebu paliva cca o 23%. K objednání byly pouze 5dv. verze, Caravan a pár měsíců ještě do konce roku 2005 Sedan.
Výroba se zastavila po 11 letech na jaře roku 2009 od spuštění výroby a Astra G se u veřejnosti hodně oblíbila, hlavně velkým nadčasovým vzhledem, velké množství motorizací a výbav.
Opel Astra G OPC
S druhou generací Opelu Astra se nově představila ryze sportovní verze s označením OPC (Opel performance center), nejprve ve slabší verzi označované OPC 1 se zážehovým atmosférickým motorem X20XER naladěným na výkon 118 kW (160 k) bez větších změn vzhledu. Později ve verzi OPC 2 se zážehovým přeplňovaným motorem (výfukové turbodmychadlo) Z20LET o výkonu 141 kW (192 k), později 147 kW (200 k) a s rozsáhlou úpravou vzhledu vozu (speciální nárazníky, prahy, spoilery, kola atd.). Pro všechny vozy Opel s označením OPC je typická modrá (metalická) barva s označením Arden Blau. Tuto barvu nelze objednat na žádné jiné provedení vozu. Opel Astra OPC se ale také objevuje i v dalších barvách (černá – metalická, stříbrná – metalická, červená – základní).
Opel Astra G – speciály
Opel Astra se také objevila v roce 2000 v počítačové hře Rally 2000. kde jste si mohly zazávodit v šampionátu rally. To nebyl jediný šampionát, kde se Astra objevila, nadále tu byly závody skupiny DTM a pal model X-Treme.
Opel představil na základě verze DTM z roku 2000 modelu Opel Astra z civilní verzi pro silnici pod názvem Opel Astra OPC X-treme. Tento osmiválcový motor V s zdvihovým objemem 3995 cm3 (vrtání × zdvih: 87 × 84 mm) a čtyři vačkové hřídele nad hlavou pochází z rodiny Cadillac - Northstar . V Astra OPC X-treme dodává 326 kW (444 k), maximální točivý moment je 530 Nm při 4800 ot / min. Maximální rychlost je mezi 310 a 330 km / h, zrychlení z 0 na 100 km / h za 3,9 sekundy. Navzdory několika dotazům zákazníků nikdy nedošlo k malé sériové výrobě tohoto vozidla.
Opel Astra H 2004-2011
Opel Astry H byla představena v březnu 2004 jako pětidveřový hatchback, zatímco výroba pětidveřového modelu byla spuštěna na konci roku 2004 a sportovní třídveřový hatchback, označený jako GTC pro evropské trhy, Sport Hatch ve Velké Británii a kupé v Austrálii, uvedené na trh v roce 2005. Další karoserie byly Caravan (kombi), Astravan, TwinTop (cabrio s pevnou střechou), sportovní OPC verze. GTC má možnost prodloužení čelního skla, zvaného „panoramatické čelní sklo“ (jedinečné pro výrobní automobil v době jeho uvedení na trh), které sahá až do oblasti střechy. Na základě nové platformy Delta, byla její velikost ve srovnání s předchozí verzí zvětšena. Výroba Astry H probíhala až do konce roku 2009, s výjimkou TwinTop, který se vyráběl až do listopadu 2010.
Stárnoucí Vectra B byla v Brazílii nahrazena sedanovou verzí Astra H, pojmenovanou Chevrolet Vectra , dokud nebyla v roce 2009 nahrazena Chevrolet Cruze . Model byl srovnáván s ostatními modely nabízenými v Brazílii. Tato verze byla nabídnuta jako Opel na některých eurasijských trzích v roce 2006 po debutu na mezinárodní autosalonu v Istanbulu v Turecku, včetně Irska v roce 2008. Tato byla vyrobena v polských Gliwicích . V září 2007 byla v Brazílii uvedena na trh verze pětidveřového modelu Astra, která byla uvedena na trh pod značkou Chevrolet Vectra GT, aby se odlišila od již existujícího modelu Astra, který byl v roce 2011 nahrazen hatchbackem Chevrolet Cruze.
Astra třetí generace, se vyznačovala řadou technických prvků, použitých poprvé u vozů této třídy. Prostorný interiér předchozího modelu byl zachován, vůz měl jen mírně prodloužený rozvor, karosérie dostala nové výraznější tvary, interiér byl také zcela nový. Nejmenším dodávaným motorem, benzínovým čtyřválcem 1.4 litru s výkonem 90 koní. Výrobce udával maximální rychlost 178 km/h a zrychlení na stovku za 13,7 s. Ještě horší jízdní výkony měla Astra s naftovým motorem 1,7 CDTI (80 koní, 168 km/h, stovka za 15 s). Ostatní motory byly silnější (až po 170 koní pro 2,0 Turbo). Od roku 2010 se tento model opět začal vyrábět pod označením Classic III. Tato Astra se nejvíce prodává v provedení Combi a to s hlediska velkého zavazadlového prostoru o proti 5 dveřové verzi, která má velni úzkou hranu zavazadlového prostoru mezi zadními koncovými světli a tím budete mít potíže při převozu větších věcí. Jinak nejoblíbenější motorovou jednotkou je 1.6 16v a 1.8 16v v benzínovém provedení a v naftovém provedení 1.7 a 1.9 92kw. Opel Astra byla přepracována v lednu 2007 zavedením různých barevných variací zadních světel a nové přední světlomety. Astra získala elektronicky řízené šasi (IDS +) a AFL (Adaptive Forward Lighting), jako první ve své třídě. Info systém byl dodáván ve verzích SS20 (na kazety), CD30 (těch bylo několik a poslední verze podporovala i MP3), SDS540 (od roku 2008 podpora MP3, obsahoval CD-měnič na 6CD + podpora zobrazení na displeji), CD50 (s integrovaným telefonem), CD70 Navi (mapy čte s CD), DVD90 Navi (mapy čte s DVD).
Motory byly k dispozici s 5 a 6 rychlostní manuální převodovkou, poloautomatickou převodovkou Easytronic s 5 rychlostmi a také 4 a 6 rychlostní automatickou převodovkou. Na začátku byly benziny 1,4 90 PS, 1,6 105 PS, 1,8 125 PS a nový motor 2.0 Turbo se dvěma verzemi: 170 PS a 200 PS. Naftové motory byly 1,3 CDTI s 90 PS, 1,7 CDTI s 80 PS, 100 PS a 1,9 CDTI motory se 120 a 150 PS. Motory 1.4 90PS, 1.9 CDTI byly z produkce automobilky FIAT. Opel na oplátku poskytl podvozek Opel Corsy a FIAT na uvedeném podvozku vyráběl model Fiat Punto. Během výroby získali motory větší výkon jako 1,6, 1,8, 1,7, 1,9 a 2,0 Turbo s výkonem 240 k v roce 2005 ve verzi OPC / VXR. 1.3 CDTI 90 PS byl představen v roce 2005 a nahrazoval 1,7 CDTI z 80 PS. Na konci roku 2006 / začátek roku 2007 byly představeny nové motory: motor 1.6 Turbo s výkonem 180 k, který nahradil 2,0 Turbo s výkonem 170 a 1,7 CDTI s výkonem 125 k.
Astra TwinTop
V roce 2006 dorazila Astra TwinTop. Astra TwinTop má třídílnou skládací kovovou střechu, která sedí v horní polovině zavazadlový prostor a ponechává pod ním značný zavazadlový prostor. Zadní sedací prostor, který se stále prodává jako čtyřmístný, je menší než ostatní modely Astra. TwinTop byl k dispozici ve třech úrovních výbavy s řadou motorů v každém, včetně 200 PS (147 kW; 197 hp) 2,0 l turbo a 1,9 CDTI nafty v 150 PS (110 kW; 148 hp).
Astra TwinTop, uvedená na Australském trhu, byla uvedena s motorem a přímým vstřikováním Z22YH 2,2 L. Dále měla na výběr 6-stupňovou manuální nebo 4-stupňovou automatickou převodovku, která byla pro Austrálii jedinečná. TwinTop byl v listopadu 2010 přerušen spolu s 3-dveřovými VOP, čímž byl nahrazen modelem Opel Cascada.
Také v roce 2006 byla spuštěna varianta Astravan, třídveřová dodávka. Na konci roku 2012 byl Astravan nahrazen novým Opel Combo D (jehož Astra H již skončila).
Opel Astra H OPC
Během roku 2005 představil Opel verzi OPC Astra GTC (prodávanou jako Astra VXR ve Velké Británii), která je poháněna aktualizovanou verzí 2,0 l turbo (Z20 LEH) produkující 240 PS (177 kW, 237 k) a 320 N⋅m (236 lb⋅ft) točivého momentu. Mezi standardní vlastnosti verze OPC patří mimo jiné sportovní karoserie a recaro, šestistupňová manuální převodovka, xenonové světlomety a 18palcová kola z lehkých slitin.
Toto vozidlo bylo prodáno do konce roku 2009 v Austrálii a na Novém Zélandu společností Holden Special Vehicles jako HSV VXR . HSV VXR se standardně prodávají s celokoženým lemováním, klimatizací, 6 diskovými CD a 19palcovými disky z lehkých slitin. HSV VXR byly označeny podle britských modelů Vauxhall Spec, ale bez obvyklých odznaků zadních bot. Uvnitř se na volantu s přístrojovou deskou OPC. Astra OPC byl také prodáván jako Chevrolet Astra OPC v Chile.
Opel Astra J 2009-2016
Astra J je založena na platformě Delta II General Motors a debutovala na německém autosalónu ve Frankfurtu v roce 2009. Vůz vzal většinu svého stylu z nového modelu Opel Insignia. Také se můžete dočíst, že Astře J se někdy přezdívá malá Insignie. Plná produkce byla uvedena do provozu v závodě Ellesmere Port Vauxhall na konci září 2009. Dodávky začaly v prosinci 2009. Původně označovaná jako „Astra I“, místo toho dostala název „Astra J“.Astra byla vyvinuta v Mezinárodním středisku technického rozvoje Opel (ITDC) v Rüsselsheimu a navazuje na designový jazyk Opel, které bylo poprvé představeno na Insignii. Astra má zadní zavěšení torzního paprsku s Wattovým spojením. Informační a navigační systémy pro automobily jsou dodávány společností Bosch. V roce 2010 získal Opel Astra třetí místo v evropském autě roku. Verze vozu Astra s označením „Sports Tourer“, debutovala na autosalonu v Paříži v roce 2010. Přijetí názvu „Sports Tourer“ nakonec ukončilo tradiční označení „Caravan“ značky Opel a tato karosářská varianta se stala nejprodávanější variantou, stejně jako u modelu Opel Astra H, díky velkému zavazadlovému prostoru. Shanghai GM uvedl na trh čínskou verzi hatchbacku Opel Astra, který je označen jako Buick Excelle XT . Tento vůz byl uveden do prodeje v lednu 2010. Byly vyhlášeny tři motory: Ecotec D-VVT 1,6 L, 1,8 L a 1,6 L Turbo. Sedanová verze modelu Astra byla poprvé představena na moskevském mezinárodním autosalonu 2012. Čtyřdveřový sedan má v závislosti na trhu řadu jmen: Buick Excelle GT v Číně, Buick Verano v Severní Americe a sedan / sedan Opel Astra jinde. Tato verze, která byla dovezena do Evropy z Číny, se ve Velké Británii neprodává, ačkoli je k dispozici na některých jiných trzích s pravostranným řízením , jako je Irsko (jako: Astra Saloon).
Audio zábavu si můžete zpříjemnit 7 reproduktory a modely rádií CD400, CD400 Plus (má navíc USB), CD500 (podpora navigace), CD600 (dodávaná s barevným displejem), nadále Navi 900 / 600 ( s barevným displejem). Všechny rádia umí přehrát formáty MP3. Pak bylo zde montován i model DVD800, který uměl přehrávat i DVD.
Poprvé se zde objevili benzínové turbo motory, které vytlačili z nabídky silnější atmosferické motory. Benzinové motory byly od výkonu 100 – 300k pro OPC verzi (1.4, 1.4 Turbo ve dvou verzích, 1,4 Turbo LPG, 1.6 Turbo, 2.0 Turbo). Naftové výkony začli od 96 – 192k ve verzi BiTurbo (1.3 CDTI, 1.6 CDTI, 1.7 CDTI, 2.0 CDTI). Motory jsou k dispozici s pětistupňovou nebo šestistupňovou manuální převodovkou. Jedinou volitelnou automatickou převodovkou je šestistupňový režim s aktivním režimem výběru , který lze objednat pro motory 1.4 turbo, 1.6, 1.6 turbo a 2.0 CDTI v závislosti na regionu. Od roku 2011 byl v některých zemích na některých modelech zaveden Start / Stop. Po uvedení na trh, se do Aster montovali motory známe z předešlého modelu Astra H a především šlo o benzinový motor 1.6 85kW 115k a pak naftové motory 1.7 CDTI.
V únoru 2014 představil Opel svůj zcela nový motor - GM Medium Diesel , tzv. „Šeptající dieselový“ motor 1.6 CDTI s výkonem 136 PS a později s výkonem 110 PS.
Opel Astra J GTC
V červenci 2011 byla představena třídveřová verze nazvaná Astra GTC. Z externího hlediska si zachovává velmi málo konstrukčních prvků starého pětidveřového modelu. Má sportovnější vzhled a mnohem „tvarovanější“ podvozek. Má přední zavěšení HiPerStrut z Opel Insignia OPC, které pomáhá zmírnit řízení točivého momentu. V zadním zavěšení je Wattovo spojení, aby se minimalizoval boční pohyb nápravy. Rozvor je vylepšen, aby pojal širší pneumatiky s nízkým profilem. Podobně jako u Astra H GTC je k dispozici možnost „panoramatické čelní sklo“. Astra GTC získala 5 hvězdiček za výkon v rámci Euro NCAP bezpečnostní zkoušky. Na konci roku 2013 nahradil starší motor 180 Turbo EcoTech s výkonem 200PS starší motor s výkonem 180 PS o stejné kapacitě, což znamená, že motor 1.6 Turbo nahradil motor BiTurbo Diesel jako nejrychlejší non-OPC model v řadě.
GTC vylo vyráběno v Polských Gliwicích s řadou modelů a benzínovými a naftovými motory. Ve Velké Británii zahrnují GTC modely SRi a VXR.
Opel Astra J Facelift (2012-2016)
V polovině roku 2012 se Astra J dočkala modernizace a také nových sad výbav. Jednalo se hlavně o přepracovanou přední a zadní část nárazníku z venkovní strany. Byl odebrán středový reproduktor na palubní desce, tak Astra měla pouze 6 reproduktorů, přibyl nový model NAvi 950 / 650. Nadále byly odstraněny provozní nedostatky, to především v úpravě 5 stupňové manuální převodovky, která dostala mazací kanál pro 6 rychlostní stupeň. Motor 1.4 Turbo 120kW (140k) dostal nové písty, které mají zesílení, aby nedocházelo k praskání pístních kroužků a slabší verze 88kW (120k) na přepracované vrchní víko ventilů. Zadní brzdy mají upravené třmeny, aby nedocházelo k bouchání od zadní nápravy, při průjezdu nerovnostmi. Jinak se zde trochu promíchali výbavy a pár drobností se přestalo dodávat. Byl převzat motor 2.0 BiTurbo CDTI 195 PS od Insignie od podzimu 2012 a nový 1.6 L 170 PS přeplňovaný SIDI Ecotec s přímým vstřikováním jednotku z nové MGE rodiny motorů je k dispozici od začátku roku 2013
Opel Astra J Astravan
Tato generace Astra nebyla dostupná jako komerční verze Astravan. Ale v Nizozemsku byl Astra Sports Tourer k dispozici jako Astravan na zvláštní objednávku.
Opel Astra J OPC
Pro stavbu Opel Astry J OPC, byla vybrána Astra GTC. Astra OPC je k dispozici od roku 2012 a představuje tento vůz přeplňovaný 2.0 L s přímým vstřikováním motor o výkonu 206 kW (280 PS; 276 k) a točivý moment 400 N⋅m (300 lb⋅ft), HiPerStrut přední odpružení, mechanický diferenciál s omezeným skluzem , elektronicky řízené aktivní odpružení FlexRide a Recaro- stylová sportovní sedadla, OPC odznak na knoflíku na volantu, volantu a na číselnících nástrojů a odlišný a výrazný přední a zadní nárazník, zadní standardní spojler i volitelný spojler OPC ve srovnání s verzí GTC. Standardně je dodáván s 19palcovými ráfky ze slitin a volitelnými 20palcovými ráfky ze slitiny, které jsou lehčí než ty 19 palcové. Zrychlení z 0 na 100 km / h je 6 sekund a maximální rychlost je omezena na 250 km / h.
Pohár OPC
V listopadu 2012 společnost Opel v souvislosti s VLN Langstreckenmeisterschaft Nürburgring 2013 oznámila svůj vlastní pohár „Astra OPC Cup“. Základem je Astra J OPC, který profesionálně buduje společnost Kissling Motorsport pro týmy zákazníků. Vozidlo vyrábí v závodním uspořádání asi 300 koní a 400 Nm, má také různá připevnění z uhlíkových vláken , 378er výkonový třecí 6-pístový brzdový systém, motorová závodní kola společnosti ATS ve formátu 9,5 × 18 palců a lehkou konstrukci - Roharosserie s integrovanou bezpečnostní strukturou.
Opel Astra K 2015-2021
V září 2015 představila společnost Opel na autosalonu ve Frankfurtu zbrusu nový model Astra K, je menší (5 cm) a lehčí (do 200 kg) ve srovnání s Astrou J. Přestože je zvenčí menší, Opel tvrdí, že je větší uvnitř, než předchozí Astra J. V závislosti na modelu a úroveň výbavy je až o 200 kilogramů - při nejmenších 120 kilogramech - lehčí než jeho předchůdce. Zcela nová architektura vozidla hraje hlavní roli při snižování hmotnosti. Každá součást byla zkontrolována z hlediska kompaktního designu a lehkých materiálů. Hmotnost samotné karoserie se snížila o 20 procent z 357 na 280 kilogramů. Další opatření související s podvozkem vedla k dalšímu snížení hmotnosti o 50 kilogramů; mezi ně patří použití vysoce pevné a ultra vysoké pevnostní oceli s nízkou hmotností, kompaktní pomocné rámy a redukce hmotnosti na přední a zadní nápravě. Zadní zavěšení je torzní paprsek (pouze s Wattsovým připojením na špičkových motorech) a MacPherson vzpěry vpředu. Poprvé v historii, byla autobaterie uložena na dnu zavazadlového prostoru a opustila motorový prostor.
Zcela poprvé Opel zde uvádí 3 válcový turbo motor o objemu 1.0, pak 1.4 16v atmosféru doplněny 1.4 Turbo 4 - válec benzínové motory a 1.6 - litrové diesely. Bude k dispozici s novými technikami předního světla s plným LED Metrix (poprvé v této třídě), Obrazovka v přístrojové desce, která se připojuje k Androidu nebo iPhone, je standardem. Tento systém je již k dispozici, jak u Corsa E, tak u Adama.
Motory jsou k dispozici s pětistupňovou nebo šestistupňovou manuální převodovkou a nově vyvinutou pětistupňovou poloautomatickou převodovkou EasyTronic 3.0, která je k dispozici pouze pro motor 1.0 Turbo SIDI. Jedinou další dostupnou automatickou převodovkou na začátku výroby je šestistupňový režim s aktivním výběrem, který lze objednat na konci roku 2015, pro 1.4 SIDI Turbo se 150 PS a 1.6 CDTI se 136 PS. Kupující si mohou zvolit Start / Stop systém pro všechny motory jako zvláštní funkci, s výjimkou 1.0 Turbo, který bude mít systém jako standard. Všechny motory jsou nové a nově vyvinutý firmou Opel - 1.0 Turbo SIDI , 1.4 Turbo SIDI (který má premiéru v modelu Astra K v roce 2015). Všechny benzínové motory s přeplňovaným benzinem používají systém přímého vstřikování paliva. Motor 1.4 atmosféra 74kW / 100k je také zcela nový a pro Astru K dostačující z hlediska výkonu, má to za důsledek snížení celkové hmotnosti vozu.
Opel nabízejí řadu ecoFLEX pro 1.0 Turbo, 1.4 Turbo a 1,6 CDTI motorů, které mají stejný výkon, ale méně CO 2 (g / km) a nižší spotřeba paliva. Celá řada ecoFLEX má standardně Start / Stop, pneumatiky s nízkým valivým odporem a aerodynamické vyladění pro snížený odpor a nižší emise CO 2 . Verze 1.4 Turbo SIDI ecoFLEX má menší točivý moment, jmenovitě 230 Nm při 2.000 - 4000RPM.
Opel Astra K Facelift (2019-2021)
Facelift Opel Astra K byl uveden na trh v létě roku 2019, čtyřdveřová limuzína (sedan) se již vyvíjí pouze ve skryté prototypové podobě, ale bohužel stále není uvolňována kvůli převzetí společností PSA Group. Přišlo další nečekané překvapení. Protože nelze do Astry K namontovat techniku od PSA, tak od roku 2020 se bude montovat zde zcela nový benzinový motor od GM a to objemu 1.2 s turbem a filtrem pevní částic. Nadále nová automatický převodovka od GM a to 9 stupňová. I štít řidiče bude jiný než doposud.
Opel Astra K – OPC Line
Z hlediska finančních potíží Oplu, už se u tohoto modelu neobjevila verze 3 dveřového modelu a ani verze OPC, tak jak to bylo doposud. Proto zde zůstalo místo pouze pro variantu paketu OPC Line. Je tu ale mnoho renomovaných firem, které dokážou Astru K, pěkně naladit do sportovního vzhledu.